SOCIALIZACE dítěte

„Podívej táto, jak už se na mě ten náš poklad krásně směje!” „Ale prosím tě, takhle malý mimino ještě ani nevidí, natož aby vědělo, kdo jsi a smálo se na tebe, protože jsi ho dneska fakt dobře nakrmila. To je jen výraz, že má něco v plence.” Podobně může vypadat konverzace novopečených rodičů, kteří se sžívají s novým životem, miminkovskými výrazy, prvními úsměvy, krůčky a pohledem na svět. Jak se socializace mění s jejich věkem, jaké peripetie může začleňování v životních etapách dítěti přinést a co je dobré vědět?

Batole

Co může být přirozenější akt než fakt, že miminko přijde na svět. Avšak ani pro něj to není cesta nikterak jednoduchá. Už v prvních chvílích se musí učit řadu věcí, což ho čeká po celý jeho život. Takový přechod z maminčina útulného a bezpečného prostředí do „volného světa” pro miminko představuje prudkou a náhlou změnu, která je prvním krokem k jeho socializaci. V tu chvíli nastává tzv. poporodní adaptace dítěte. Hned po porodu pak dokáže rozeznat hlas své maminky a vnímá také jako velice důležitý bod přímého kontaktu „tělo na tělo”.

V prvních chvílích má miminko nejen rozostřené vidění, ale celý svět vidí doslova vzhůru nohama. Až časem dokáže zrakem vnímat věci přesně takové, jaké jsou. Schopnost „vidět” je získanou životní funkcí, proto je nutné tento vývoj podporovat a zdokonalovat. Novorozenec má od narození všemožné reflexy, jako je sací a hledací, jinak také řečeno jako „reflex přežití”. Dále se postupně rozvíjí schopnost udržení rovnováhy, úchop, plazení a tak dále.

Mateřská péče

Maminka bývá už od samého počátku pro dítě jakýmsi životním průvodcem. Jejím prostřednictvím se miminko učí vnímat svět.
Dítě má v sobě od prvních dnů zakořeněnou touhu po vědomí bezpečí, pozornosti a lásky. Potřebuje cítit dostatečnou jistotu, která vychází z mezilidských vztahových potřeb. Miminko si velmi rychle navykne na jednu osobu a její péči, která zajišťuje základní lidské potřeby, jako je krmení, ošetřování, koupání. Dítě pak dokáže vycítit nejen cizí prostředí, které mu není komfortní, ale také vnímá společnost jiných osob v jeho okolí, z nichž dokáže rozeznat, zda se jedná o blízkého člověka.

Od raného dětství je klíčovým faktorem udržovat dítko v kontaktu s okolním světem, ve kterém vnímá veškeré podněty, které ho následně ovlivňují. Přichází zvědavost vše si ohmatat, očichat, ochutnat, zkrátka okusit, co vše se kolem děje a co je možné. Základním pilířem ve výchově je potom zdokonalování lidských smyslů. Nejen těch sluchových, hmatových, zrakových, ale také například přirozený projev emocí.

Rodina je základ

Bezpochyby je důležitým stavebním kamenem v socializaci dítěte RODINA. A to zejména v předškolním věku, kdy už je dítě značně uvědomělé, dokáže vnímat několik důležitých podnětů a je výrazně ovlivňováno jistým vzorcem chování ve své rodině. Dítě si s sebou může nést naučené návyky po celý jeho život, a to bez ohledu na to, zda byly tyto podněty pozitivní nebo negativní, proto je velice důležité, aby si rodiče takovou věc uvědomili. V rodinném kruhu dítko nachází přirozené uspokojení svých potřeb. Oproti základním potřebám z kojeneckého věku, kdy dítku stačilo být nakrmeno a vykoupáno, se nyní tyto priority změnily na to být druhými s laskavostí a bez výhrad přijímán takový, jaký je a být spjatý se svou rodinou.

Hlavní roli v socializaci dítěte v rodině hraje nastavení rodinných zásad, které dítě do budoucna ovlivní a utváří, což si ne každý rodič dokáže uvědomit. Pokud doma opakovaně vnímá, že jeden z rodičů zastává k jistým věcem zarytý postoj, který neustále opakuje, dítě si pak jeho názor často převezme za vlastní a v takovém nastavení se pak ubírá i v budoucnu.

Značnou roli bohužel hraje patologické chování, jako jsou hádky mezi partnery, špatný životní styl, nadávky a mnoho dalších faktorů, které v dítěti utváří jistou míru socializace, která ho může negativně ovlivnit. V dospělosti se tak může samo potýkat například s agresivním chováním, které mu v rodinném kruhu nebylo cizí. Dítě si totiž v tomto nízkém věku nemusí hned uvědomit, že je takové chování nepřípustné a špatné.

Pokud bude naopak vyrůstat v rodině, kdy k sobě rodiče chovají vzájemnou úctu a respekt a dítě bude v tomto duchu vychováváno, má do života dán jistý vzorec, jak se bude chovat například ke svému partnerovi či partnerce, ale také cizím lidem.

Školka, škola a kroužky

Tohle vývojové období není dáno ani tak věkem, jako spíš nástupem do zařízení, kde se dítě najednou setkává s úplně novými faktory a spoustou povinností, které musí dodržovat. Najednou nemůže jít spát, kdy si samo řekne a oběd dostane tehdy, kdy na něj nadejde ten správný čas, který určuje někdo jiný. Značný problém pak může zažívat například dítko, které je jedináček a je doma zvyklé na neustálou podporu, komunikaci a kontakt s rodiči. Občas se stane, že se takové dítě těžce sžívá se situací, kdy najednou není jediné a nevěnuje se mu v kolektivu veškerá pozornost. Může se pak hůře socializovat v dětském kolektivu a pokud se cítí málo vnímáno nebo přehlíženo, začíná mít přirozené nutkání touhy po pozornosti, kterou si může vydobývat zlobením a škádlením jak dětí, tak učitelek.
Mnohdy se tak ale děje i v domácím prostředí, kdy dítě cítí, že mu rodiče nevěnují přílišnou pozornost, jakou by jejich ratolest očekávala.

Co se týče nástupu do školy, prvňáčci to rozhodně nemají jednoduché. Taková bytůstka už sice zná jistá pravidla v kolektivu ze školky, ale ve škole najednou nastává režim, ve kterém dítě začíná objevovat prvky určité zodpovědnosti, samostatnosti a akceptování dospěláckých autorit. Ve chvíli nástupu do školy nastává klíčové začlenění se do skupiny a třídního kolektivu, kde si dítě hledá nové kamarády.
To s sebou kolikrát nese nelehký výběr, jelikož tak malé děti ještě neví, jak se mají v různých situacích správně zachovat a jednají zkrátka podle momentálního pocitu. Když vycítí, že je nějaké dítko „jiné” než ostatní spolužáci, nepřijímají ho zrovna lehce. Už z toho důvodu mnozí terapeuti doporučují vybrat dítěti vhodný kroužek, který ho bude nejen bavit, ale kde má i větší šanci najít parťáka, se kterým si bude rozumět a mít stejné zájmy, aby se spolu mohli vézt na stejné vlně.

autor: Radka Štěpánková

Pod lupou MUDr. Radovana Sedláčka:

Jak moc dokáží rodiče ovlivnit socializaci v životě dítěte?

Rodiče a rodina obecně hrají zásadní roli v socializaci dítěte. A to už od kojeneckého věku, kdy např. stýkání s nejbližší rodinou hraje velikou roli v tom, jak bude např. prarodiče vnímat ve věku batolecím. Pozor ovšem na období separační úzkosti, které může proběhnout kdykoliv mezi 8. a 20. měsícem dítěte. Je to období, kdy dítě až hystericky reaguje na potencionální ztrátu kontaktu s maminkou. Toto období zná každá maminka, kdy se ani krátká návštěva toalety neobejde bez hysterického záchvatu děťátka. Nejedná se v žádném případě o afekt nebo „rozmazlenost“ dítěte. Dítě reálně prožívá úzkost mísenou s pocitem, že ho maminka opouští, a proto je k němu potřeba přistupovat nadmíru citlivě a s pochopením.

Pokud je dítě doma zvyklé na určité negativní projevy u chování rodičů, hrozí, že bude mít do budoucna také sklony například k agresi?

Rozhodně ano. Rodiče si musí uvědomit, že dítě je, co se týká vzorců chování, skutečně nepopsaný list a cokoliv vidí u svých nejbližších, bere jako vzor pro něj samotné. Je vědecky dokázáno, že například dítě, které pochází z rodiny, kde se ve zvýšené míře konzumuje alkohol, se daleko pravděpodobněji stane alkoholikem než dítě, v jehož rodině se alkohol konzumuje pouze při výjimečných příležitostech, jako jsou třeba oslavy. Můžeme si jen domýšlet, jak negativně je asi ovlivněno dítě, které vyrůstá v prostředí, kde se čelí domácímu násilí, hrubé mluvě apod.

Jak si poradit, pokud má dítě problém se “zapadnutím” do kolektivu?

Pokud má dítě problém se socializací nebo se ho výrazně dotkne třeba i krátké odloučení od rodičů, je třeba přistoupit k posouvání hranic, ale s klidem a pochopením. Tlakem a bagatelizací problému se potíže nezlepší, ba právě naopak může dojít ke traumatizaci dítěte a zhoršení už tak špatného stavu. Dítě musí cítit lásku za každou cenu. Musí vědět, že ho rodiče podporují a může se na ně kdykoliv spolehnout. Pokud mají děti problém např. se setrváním ve školce, je lepší, když se rodiče domluví s příslušnou MŠ na postupném začlenění, které je potřeba neuspěchat. V reálu to může probíhat tak, že první týdny přijde do školky s dítětem maminka, třeba jen na hodinu až dvě. Podobně, jako s dítětem chodí např. do dětského koutku. Až si děťátko zvykne, jsou na řadě blízcí členové rodiny, např. babička nebo teta. Dalším krokem je, že dítě odvede do školky opět maminka, která mu slíbí, že si jen skočí do obchodu a za chvilku se vrátí. V tuto chvíli je ale důležité se vrátit skutečně za chvíli a nenechat dítě dlouho čekat, aby neztratilo důvěru v to, že se pro něj rodič vrátí a nic mu nehrozí. Následně je možno intervaly prodlužovat, až se jednoho dne stane, že dítě ve školce stráví standardní dobu, a nakonec vás bude ještě prosit, aby tam mohlo zůstat i „po o”. Pak víte, že máte vyhráno.