Usmívám se a brebentím

3 měsíce

Dnes jsem byla na pravidelné prohlídce u lékaře ve 3 měsících. Paní doktorka mi dala včeličku- hexavakcínu, trošku píchnutí zabolelo, ale byla jsem statečná a jen lehce jsem zapakala. Hlavičku mám jen o kousíček větší než v té době Alenka, vážím 5,80kg. Oči začínají hnědnout, vlásky malinko vypadívají. V noci pěkně spinkám, usínám kolem 20 hodiny (stejně jako Alenka), v noci se 1-2x probudím na kojení a ráno se probouzím kolem 6. Někdy je už mamka v kuchyni s Alenkou a snídají, tak se hned také dožaduji své porce mlíčka.

A jak vypadá můj denní program. Ráno budíček kolem 6, poté pití mlíčka a ranní hygiena. Po 7:30  doprovázím Alenku do školy, kdy v kočárku obvykle hned usnu. Dopoledne spinkám dlouho, mnohdy až do oběda. Poté piji mlíčko, jdeme pro Alenku a pokud je hezké počasí jsme celé odpoledne venku - to již tak dlouho nespinkám. Někdy mě ležení v kočárku nebaví a chci vidět na svět kolem sebe, takže mě mamka nosí. Taťka je stále doma s nemocnou nohou, nejlepší rehabilitace je pohyb(chůze), mamka mě dopoledne naloží a taťka venku jezdí, vždy má cíl najít nějakou "kešku". Už má snad všechny v okolí Poruby.

Alenka mi dělá různé naschvály, bere dudlík z pusinky , směje se když  už neudržím hlavičku a jsem zabořena na podložce a to se pak mamka na ni zlobí. Na druhé straně je na mě hodná, snaží se mě zabavit, houpe v křesílku, odnáší moje plínky do koše a je velkým mamčiným pomocníkem v péči o mě.

Tatínkova dopravní nehoda

Deníček je psán o mě, ale musím se zmínit o tatínkově dopravní nehodě. Ve čtvrtek 15. srpna nám kolem 17 hodiny volal na chatu děda Franta, že taťku srazilo auto jak jel na kole.  Zpočátku vypadalo zranění velice špatně, ale nakonec neměl taťka nic zlomené, ale musel na operaci. V pravém stehni měl vraženou páčku od ruční brzdy 10 cm hluboko, dále měl šité zápěstí a koleno. Nic příjemného, ale hlavně, že bude v pořádku.

6 týdnů

První měsíc

Dneska jsem odjela  s mamkou na chatu na letní pobyt. Poprvé jsem jela autem, tedy pokud počítám cestu z porodnice, tak po druhé. Mamka sbalila všechno možné a měla tolik tašek, až měl taťka obavu, že se nám vše nevejde do auta. Na chatě na nás netrpělivě čekala Alenka a všem se chlubí, že má sestřičku.

14 dní

Janička: Včera jsem byla u lékaře na pravidelné prohlídce, kde nás miminka váží a sledují, zda správně přibíráme. Takže vážím 3,720 Kg - tj. přibrala jsem 200g za týden, což je šikovné :-). Mlíčko od mamky je mňamka.

První týden

Ta naše mamka!!, nejde jí založit nový deníček a tak pokračuje v psaní deníčku Alenky a přidává  záznamy o Janičce.

Janička: Z porodnice nás s mamkou propustily v neděli-docela rychlovka. Taťka pro nás dorazil , naložil do auta a už jsme jely domů. Alenka byla na chatě s babičkou a naše větší setkání proběhlo až v úterý.  Ségře jsem předvedla, že nejsem žádná panenka na hraní a umím řádně plakat, když se mi něco nelíbí.

První týden svého života jsem téměř prospala, kromě pití mlíčka, kakání , čůrání a občasného plakání stále spím. Mamka odhaduje, že během dne (24 hodin) jsem tak 4 hodiny vzhůru, v noci také pěkně spinkám, z čeho mají všichni radost.  

 

 

Moje sestřička Janička

Ve čtvrtek v 17 hodin ve Fakultní nemocnici v Porubě se narodila moje sestřička Janička, váží 3,60kg a měří 50cm. Největší legrace je, že jsme si úplně podobné :-). Velkou novinku jsem hned všem oznámila a ve školce mi děti blahopřáli k sestřičce.

Přišel Mikuláš

Přes rok slýchávám, že na mě přijdou čerti, když nebudu spinkat, nebudu si umývat zuby, budu zlobit atd. Po pravdě jsem se vůbec nebála a spíše měla z čertů legraci. Včera však k babičce Mile přišel opravdový Mikuláš. Měl velikou berli, bílé vousy, košík s dárečky a dobrotami. Lucinka byla statečná - zpívala, říkala básničky, vůbec se nebála a povídala, že je to stejně jen převlečená babička. Mě se Mikuláš nelíbil, trochu jsem se bála, ale neplakala. Spíše jsem jej ignorovala. Vzpomněla jsem si, jak během roku zlobím, žduchám do Haničky, vyplazuji jazyk na děti a raději jsem se schovala, co kdyby dorazil také čert. Babička Lenka s dědou potkali Mikuláše venku a donesli mi od něj spoustu ovoce, Medvídka a sladkostí. A protože se blíží vánoce peču s mamkou cukroví. Míchám, sypu cukr a mouku, vykrajuji a různě „matlám“ těsto. Dlouho mě to však nebaví a jdu raději za hračkami. V poslední době si ráda hraji s plastelínou. Mamce řeknu, co má vymodelovat – zajíčka, raka, kuřátko, hada, sněhuláky a pak si společně hrajeme. V jedné věci zlobím - jsem škaredá na Haničku, moji 10 měsíční sestřenici. Nechci ji půjčovat hračky, žduchám do ni, vyplazuji jazyk. Nejsme žárlivá, spíše mě rozčiluje, že se po všem sápe, boří a bere. Na Mikuláše jsem jí zabalila svoje kostky, tak se snad lepším.

Jsem ostříhaná

Mamku občas doprovázím ke kadeřníkovi. Koukám jak šikovné ruce paní kadeřnice stříhají a upravují její vlasy. Dnes jsem na řadě já. Mám jemné vlásky, které mi mamka zkracuje, ale přiznejme si, že není tak zručná. S paní holičkou jsem se rychle skamarádila, posadila mě na vyvýšené křeslo, přehodila pláštěnku se zvířátky a pustila se do práce. Během stříhání jsem byla moc hodná a poslušně jsem držela hlavičku.Jsem ostříhaná na kluky, ale to nevadí, pěkná sponečka vše vyřeší.