Doktoronline.cz - vše o zdraví a pro zdraví.


www.doktoronline.cz

Deníčky

Adélčin občasník

28. dubna 2004
15 roků, 5 měsíců a 18 dnů

Sporťák

ze dne 21. března 2005 | Mám 10 měsíců a 21 dnů
Sporťák pro velkou holku
Sporťák pro velkou holku
Deset měsíců mám dávno za sebou, takže byl opravdu nejvyšší čas, aby taťka udělal sportovní úpravu mého povozu. Však to dalo práci, pořád se soukat ven, abych viděla. Postavit se pěkně na čtyři a pořádně se rozhlédnout byla fuška, protože mě pořád, nevím proč, cpali zpátky. Teď mám klid. Vídím naprosto všechno, nic mi neunikne a mám přehled. Jako správná holka jsem zvědavá a potřebuji zkrátka vidět, co se děje. S mým chozením se to má tak, že zatím se potřebuji něčeho pro jistotu držet. Chodím kolem ohrádky, sem tam i za jednu ručičku, ale sama si ještě netroufnu. Vystačím si s lezením po čtyřech. Ale cítím, že brzy budu muset začít. Sporťák je fajn, ale nezávislost je nade vše. Myslím, že už si pak nenechám diktovat, kam pojedeme. Sama si půjdu kam chci a jestli budou chtít, tak se přidají, ne?
 

10 měsíců (a kousek)

ze dne 9. března 2005 | Mám 10 měsíců a 9 dnů
Čistota základ zdraví
Čistota základ zdraví
Asi je mě kus. Nedávno jsem se potkala se staršími holčičkami a byly tak nějak menší. Vážně si budu muset promluvit s mámou na téma dieta. Jestli mne bude takhle nacpávat, za chvíli mi budou muset pořídit sloní výběh. Když se ale podíváte na fotku z mého oblíbeného koupání, zjistíte, že zas tak hrozně to nevypadá. Uvidím. Snad se to nějak vyvine. Vážím asi tak 10,2 kg a velká jsem asi tááákhle. Hračky se mi hromadí, jednou je vám budu muset všechny představit. Momentálně vede velká pipka, co jsem dostala na Velikonoce od babičky. O zubech jsem se dlouho nezmiňovala a v tichosti mi zase nějaké zase vyrostly. Už jich mám 8 a taťka mi je po večerech čistí (já ho za to koušu do prstu). Baštím všechno. Co se namane. Zapíjím to mlíčkem, čaj si dám jen sem tam. Slovní zásobu jsem zase rozšířila. Ti tach, jich, ňam ne né dydli dldli, abyste věděli.
 

Miluji puzzle

ze dne 23. února 2005 | Mám 9 měsíců a 26 dnů
Skládám puzzle
Skládám puzzle
Taky máte rádi puzzle? Nevíte co to je? Je to taková skládačka ze spousty kousků. Já puzzle přímo miluji. Mám totiž jedno ve své nové ohrádce. A protože skládat mi moc nejde, alespoň ho vytrvale rozebírám. Jsou to takové ty kusy, které v sobě mají ještě zvířátka, takže si to pěkně vychutnám - nejprve systematicky rozeberu velké kusy a pak, když už mám vše hotovo, vytahuji z dílů ty malinké potvory. Většinou to vypadá jako kočka, myš nebo tak nějak. Tím se zabavím na docela dlouhou dobu. Akorát mi přijde divné, že ráno, když se vyspím, je vše zase složené a malinké potvory jsou na svých místech, takže musím začít zase znovu. Už jste někdy slyšeli o skládačce, která se sama skládá?
 

Nová ohrádka

ze dne 21. února 2005 | Mám 9 měsíců a 24 dnů
Nová ohrádka
Nová ohrádka
Potřebuji rozlet, to je jasná věc. A taková cestovní postýlka je sice fajn věc, ale mnoho rozletu vám zrovna neposkytne. Ani si tam nemůžete pozvat kámošku a udělat pořádný mejdan. Ještě, že mám tak báječné sousedy. Koupili si ohrádku a protože jejich Vendulka má jen 2 měsíce, půjčili mi její ohrádku "než doroste". Takže teď mám celkem prostor. Jestli chcete přijít na mejdlo, vemte flašky s mlíkem a klidně dojděte. Místa je dost.
 

Ležet už mne nebaví

ze dne 13. února 2005 | Mám 9 měsíců a 16 dnů
Sama stojím
Sama stojím
Dnešního krásného dne jsem se rozhodla, že se sama postavím. Protože jsem jako obvykle polehávala v mé denní postýlce (tak říkám své síťované transportní postýlce, kterou mi přibalují naši na cesty), pěkně jsem se vytáhla, pomalounku chytla za okraje postýlky a už jsem se koukala, co je na tom světě nového. Vydrželo mi to jen chvíli (občas se ještě zapomenu držet) a parádně jsem žuchla na dno postýlky. Ale nejsem žádný uplakánek, abych hned řvala. Zkoušela jsem to znovu a znovu, až si mě taťka konečně všiml a svolal zbytek rodiny. Pod zbytkem rodiny si samozřejmě musíte představit mou mámu (občas ještě sousedy). Odteď to se mnou nebudou mít lehké, to tedy ne. Pořád pozoruji, co se děje a nic mi neunikne. Ležet ani sedět mne nebaví.
 

Společenské vyžití

ze dne 12. února 2005 | Mám 9 měsíců a 15 dnů
Bašta v restauraci
Bašta v restauraci
Hodnou holku, jako jsem já poznáte snadno. Zbytečně nepláče (pokud zrovna nemá opravdu vážný důvod), je usměvavá, umí si hrát i sama. Přesně taková jsem i já. Kromě toho jsem však navíc společenská - žádnou srandu nezkazím a ve společnosti se cítím móc dobře, což dávám najevo tím, že jsem hodná, ať jsem s kýmkoliv. Možná právě proto a taky proto, že se blíží Valentýn, jsem vyrazila do restaurace. Už jsem v nějaké restauraci byla, ale tahle se mi fakt líbila. Měli i židličky pro miminka, takže jsem nemusela jako obvykle sedět v autosedačce a mohla jsem hezky koukat ze židličky rovnou na stůl. Prostě paráda. Jestli víte, kde je hodnocení restaurací z pohledu miminek, dejte mi vědět. Poslala bych hlas...
 

Chodím

ze dne 7. února 2005 | Mám 9 měsíců a 10 dnů
První kroky mám za sebou. A protože nejsem žádné ořezávátko, prošla jsem se hned po celém bytě. V předsíní mi to pravda trochu klouzalo, ale po kobercích mydlím jako řízená střela. Protože jsem se nedávno postavila, je jasné, že chodím jen když mě někdo drží za ručičky. Musím se o něco opřít, ale prý je to normální. Za chvíli už berličky potřebovat nebudu (rodiče nějakou dobu asi ano). Občas se už sama postavím. Zatím jen, když je v okolí něco k opření. Třeba máma, po které se plazím nejraději. Kromě toho jsem už zjistila, kam mi schovávají ostatní hračky. Objevila jsem pokojíček, kde jsou všechny na hromadě. Cestu si pamatuji, takže, když mě dají na koberec, po čtyřech jsem tam v okamžiku. Neomylně lezu rovnou za hračkami a tam jsem v sedmém nebi. Včera večer mi dali postýlku zase o patro níže. Teď už se k okraji nenatáhnu jako včera ráno. Jak se tak na to dívám, za chvíli bude matrace na zemi. Jsem zvědava, kdy je to přestane bavit. Já chci ven!
 

Stojím

ze dne 23. ledna 2005 | Mám 8 měsíců a 26 dnů
Na stojáka
Na stojáka
Už asi 14 dní stojím. Tedy nějaké pokusy tu už byly před měsícem, ale dneska jsem to zkrátka zapsala. Je to prča - hezky mne posadí, chytnou za ruce a šup, jsem nahoře. Je to báječný pocit a děsná sranda. Ta mne ale přejde, když mne začnou komandovat - nožičku dopředu, ale tak né ty bambulo, pojď sem, no tááák. Je to děsné. Vůbec to nejde a nevím, jak to zvládnu. Chtěla bych jim udělat radost, ale když stojím, nožičky jako by nebyly ani moje. Ale když jsem na zádech, to s nima dokážu kousky, to byste mrkali.....
 

Nehoda

ze dne 21. ledna 2005 | Mám 8 měsíců a 24 dnů
Pohodička ve vodě
Pohodička ve vodě
Tak mám pocit, že se mě chtějí rodiče asi zbavit. Ptáte se, jak jsem na to přišla? Jdeme na tradiční páteční plavání (už jsem fakt dobrá - potápím se jako nic). Taťka mě na chodbě svléká zatímco si lebedím v autosedačce a mamka se mezitím chystá v šatně. Pak si mě předávají a když taťka zvedal sedačku, převrátil mě, takže jsem vypadla a rozplácla se jak široka, tak dlouhá. Jsem šikovná holka, tak jsem dala ruce před sebe. Nic se mi nestalo, ale protože jsem neprosto nechápala, co to jako mělo být, preventivně jsem začala brečet (ale netrápila jsem je moc dlouho - jen aby věděli, že si příště mají dávat pozor). A mamka? Abych nebonzovala jen na tátu - mamka mě v plavání tak nějak blbě obracela a zkrátka jsem ji vyklouzla a zcela bez přípravy a nečekaně jsem zajela pod vodu. Myslím si, že mě chtěla utopit a s tátou to bylo taky nějaké divné. Nechápu proč se mne chtějí takovým způsobem zbavit. Vždyť jsem tak hodná. Nezlobím, hraju si a mám je ráda.

Upozornění:

Všem příznivcům mého potápění. Plavecké tréninky se mi z pátku přesunuly na sobotu, takže kdo se chce podívat, jak skvěle trénuji, má možnost v soboty od 10.
 

Konec roku 2004

ze dne 31. prosince 2004 | Mám 8 měsíců a 3 dny
Silvestrovský ohňostroj
Silvestrovský ohňostroj
A je to tady. Nadšení, radost a oslavy - tak to prožívali naši, já bych to shrnula jinak - rambajz, nepořádek a rušení spánku. To je závěr roku, jak jsem ho poznala. Den jako jiný, ale nějak se protáhl. Sice jsem zvyklá usínat okolo 23 hodiny, ale toho rámusu. Hromady jídla, večer mi z okna ukázali nějaké barevná světýlka, než jsem stačila zaostřit, tak vždycky zmizela. No, bylo to jiné, ale jestli vyváděli kvůli tomu, tak to raději nechci být dospělá.
 

Slunečnicové brikety

Přihlášení



Zapomenuté heslo

Poslední fotky

Oblíbená hračka-hřeben
Ségra čte

Poslední vzkazy

Michal Hale - [Deníček Alenky ]
Jiřina1 - [syn ]
Dominik - [Mrg.dominik voksa ]
táta - [tak jde čas ]
máma, táta - [tak jde čas ]
petra - [Frantinka ]
Maminka a Tatínek - [Můj deníček ]
Taťka - [Adélčin občasník ]
Taťka - [Adélčin občasník ]
maminka - [Naše milovaná ADELINKA!!!!!! ]

© Doktororonline.cz | Reklama