Doktoronline.cz - vše o zdraví a pro zdraví.


www.doktoronline.cz

Deníčky

Adélčin občasník

28. dubna 2004
15 roků, 5 měsíců a 18 dnů

Očistec

ze dne 10. května 2004 | Mám 12 dnů
Ve vodním živlu
Ve vodním živlu
Ne že bych byla špindíra, ale ještě jsem se nezmínila o tom, jak se koupu. Možná vám to přijde naprosto normální, ale ne tak mně. Koupání je rituál, jak tvrdila jedna nejmenovaná známá. Ale já si to nemyslím. To vás prostě vezmou a svlíknou. Když už jste svlečená, tak se s vámi pomazlí (doufám, že jim to dlouho vydrží). Pak vás odnesou a ponoří do něčeho teplého, voňavého a mokrého. No a to je vlastně to koupání. Dlouho to netrvá, což je škoda, protože se mi to celkem líbí. Prý je to voda, co najednou obklopí mé tělíčko. Až povyrostu, budu se muset na vodu podívat, zdá se, že je fajn a že spolu budeme kamarádky. Po koupačce, jak tomu říká mamka, mne zabalí a pěkně otřou. Tohle se mi tedy líbí nejméně, takže občas na ně zařvu, ať s tím dají pokoj. A to ještě vezmou nějaký mokrý hadr, fláknou vás s ním přes čumák a pěkně ho otírají. Fuj. Pěkný hnus. Nechápu ty své rodiče. Občas jsou fajn, ale taky mi jdou na nervy. Celý tento očistec pak završí tím, že mne pořádně promažou, naleští, navoskují nebo co. Pořád lepší než ten mokrý hadr přes čumák. Jsem celkem v klidu, protože jsem vypozorovala, že pak přijde pořádný nášup z máminých zdrojů. A to je celkem slušná odměna za to, že jsem hodná. A taky se těším, když si taťka ke mně přivoní jako nějaký feťák. Zdá se, že na tom pěkně ujíždí, musím se časem poptat ostatních mimin, jestli to jejich tatínci dělají také...
 

První vyjížďka

ze dne 6. května 2004 | Mám 8 dnů
Pohodička v kočárku
Pohodička v kočárku
Dneska mě taťka s mamkou vzali poprvé ven. Bylo to vlastně jen tak na zkoušku. Asi čekali, co budu dělat. Je květen, venku bylo hezky a všechno tak krásně vonělo - je to úplně jiné než v nemocnici. Zjišťuji, že venku se mi celkem líbí. Kočárek příjemně drcá, vzduch krásně voní, je teploučko, a jsem parádně napapaná, to jednoho hned uspí... Asi bych měla napsat, co hezkého jsem na první projížďce poznala, ale nezlobte se na mne - nemohu. Věci se mají dělat pořádně, takže, když se jí, má se jíst, když se křičí, má se křičet a já prostě spala. A když se spí, tak se spí a nekouká se, co kde lítá. Takže fakt nevím. Ale příště se pokusím nespat a popíšu své zážitky z kočárku. Slíbit vám to ale nemohu. Když ono to tak krásně drncá a drncá a drncá a drn...
 

Konečně doma

ze dne 3. května 2004 | Mám 5 dnů
Zabalit a odvézt domů...
Zabalit a odvézt domů...
Tak a je to tady. Veget v nemocnici, kde jsem měla k ruce několik celkem pěkných sestřiček, mi skončil. Dneska si mě s mámou taťka odvezl domů. Zdá se, že se na můj příchod připravovali. Hned mi to tady všechno ukázali, ale z těch skvrn, které jsem viděla, ještě nemůžu posoudit, jestli to tu je hezké. Ale mám tu svou postýlku, pravidelný přísun mlíčka a klid. Snad to tu bude lepší než dosud. Máma je zcela v pořádku, alespoň tohle říkal doktor v nemocnici. To jsem ráda. Nevím, jestli bych to vydržela sama s taťkou. S mámou je to lepší, i když taťka je taky docela fajn. Oproti nemocnici celkem žádná změna. Spím a spím. To je zatím to nejlepší, co umím. Spánek proložím baštou a občas jen tak koukám. Zatím asi nechám ty své rodiče vydechnout. Jakmile se zaběhnou, myslím, že je začnu prohánět. Ale hezčí než v nemocnici to tady rozhodně je.
 

První kontakt

ze dne 29. dubna 2004 | Mám 1 den
Furt mě nenechají spát
Furt mě nenechají spát
Jsem na světě jen pár hodin a už mě přišla opruzovat spousta divných lidí. To bylo pořád - No, Adélko, já jsem tvoje babička, já jsem tvoje teta, já zase strejda. Kdo si to má pamatovat. Ať mi dají pokoj a kdo je sem všechny vůbec pustil, béééé. Začala jsem preventivně brečet a všichni okolo byli snad natvrdlí. Místo toho, aby mne nechali na pokoji, hned začali - no ty umíš krásně křičet, no jen si zakřič, holčičko naše. Řeknu vám, že je to k vzteku. Jestli to tak půjde dál, tak nevím, nevím, jak to zvládnu. Naštěstí to tu takhle nechodí pořád. Přes den spím, sem tam zařvu na mámu a ta mi hned dodá mňamku. Zatím nám to s baštou ještě moc nejde a tuším, že se to mamka naučí. Musím s ní mít trpělivost. Kamarádka vedle je o něco mladší a už jim zežloutla. Já jsem zatím v pohodě, ale doufám, že taky nezežloutnu. Myslím, že by mi tahle barva moc neslušela. Mám černé vlasy a vypadám jako bych byla na solárku. Jsem docela spokojená, jen mi zatím vadí, že mi pořád nutí oblečky, které se mi moc nelíbí. No řekněte sami - vy byste si snad oblékli ty infantilní medvídky, kočičky a takový ty bestie s chobotem? Nemají vůbec vkus. Ale nevadí. Teď se moc neubráním, ale až povyrostu, tak mámě pěkně provětrám šatník. Už se na to těším, až si ji vezmu do parády.
 

S chutí do života

ze dne 28. dubna 2004 | Mám jen pár hodin
Právě zrozena.
Právě zrozena.
Tak a je to tady. Já je varovala, že si chci ještě u mamky pohovět. Nejprve opruzovali s nějakou injekcí. To mě pěkně naštvalo, takže jsem si ulízla své černé vlasy a šla jsem na to. Naštěstí jsem se ven drala jen chvíli, ale i tak jsem mamce dala zabrat. No řekněte sami - 4,3 kila živé váhy, to je celkem slušné, ne? Musím říct, že mě svět mimo mámino břicho celkem překvapil. Takže jsem všechny okolo pozdravila (jak jinak, než křikem - nic jiného zatím neumím) a zvědavě jsem koukala. Ostatní se zatím rozplývali nad mými vlasy a mi to bylo celkem jedno. Konečně jsem viděla, jak vypadá mamka a taťka. I když nejdříve jsem asi viděla svou porodní asistentku. No, viděla... s tím koukáním to ještě moc žhavé nebude. Sice jsem už oči otevřela, ale nesmíte na mne tak moc spěchat. Nějakou dobu to potrvá, než prohlédnu. Řeknu vám, že jsem s rodiči mohla dopadnout i hůř, zatím si ale nemohu stěžovat. Zdá se, že budou fajn, a tak to s nimi asi na nějakou dobu zkusím. Po porodu mě hezky omyli a dali na hodinku do nějaké krabice. Mamce mě donesli později, taťka si mě taky užil. Byla jsem ale unavená, takže jsem na ně zakřičela a pak jsem si schrupla. Stejně nechápu, o čem se baví, a mám takový pocit, že si všech ještě užiji až až.
 

Před narozením

ze dne 20. dubna 2004 | Mám -8 dnů
Můj dočasný pelíšek
Můj dočasný pelíšek
Než jsem se narodila, bylo mi v bezpečí u mámy moc dobře. Neměla jsem nic na práci, sem tam jsem si jen tak preventivně kopla, ať mamka ví, že se chystám na svět. Obvykle kvečeru jsem dostala škytavku, což mě celkem štvalo, ale co jsem mohla dělat. Okolí to asi moc bavilo, protože mě přes mámino břicho osahávali a zkoušeli, jak škytáním celá poskakuji. Ať si to zkusí, škubat sebou v tam malém prostoru, parchanti. Však jim to všem spočítám.... Je fajn, že mamka celé tohle krásné období zvládala v pohodě. Nestresovala se, nic nás nebolelo, hladila mne a bylo mi u ní tak dobře, že jsem nechápala, proč bych na ten svět, o kterém nic nevím, měla spěchat. Nechápu, proč tak trvali na tom, že musím ven. Ale když myslí... Jsem přece holka a musím se na ten slavnostní nástup do života patřičně nachystat. Je to k vzteku, když tu nemáte zrcátko, hřeben ani rtěnku. A ta pitomá tma... To jednomu zabere dost času, aby se nachystal.
 

Slunečnicové brikety

Přihlášení



Zapomenuté heslo

Poslední fotky

Oblíbená hračka-hřeben
Ségra čte

Poslední vzkazy

Michal Hale - [Deníček Alenky ]
Jiřina1 - [syn ]
Dominik - [Mrg.dominik voksa ]
táta - [tak jde čas ]
máma, táta - [tak jde čas ]
petra - [Frantinka ]
Maminka a Tatínek - [Můj deníček ]
Taťka - [Adélčin občasník ]
Taťka - [Adélčin občasník ]
maminka - [Naše milovaná ADELINKA!!!!!! ]

© Doktororonline.cz | Reklama