Doktoronline.cz - vše o zdraví a pro zdraví.


www.doktoronline.cz

Deníčky

Adélčin občasník

28. dubna 2004
15 roků, 6 měsíců a 20 dnů

Představuji vám brášku

ze dne 24. července 2004 | Mám 2 měsíce a 26 dnů
S bráškou Honzíkem
S bráškou Honzíkem
Je to sice můj deníček, ale bráška sem patří. Jmenuje se Honzík a je mu 5 a půl. Sluší nám to?
 

Poprvé na bříšku

ze dne 23. července 2004 | Mám 2 měsíce a 25 dnů
První pokusy na bříšku
První pokusy na bříšku
Dnes se stala velká věc. Poprvé jsem se sama (a to bych chtěla zdůraznit), naprosto sama, překulila na bříško. Především nevím, jak se mi to povedlo. Normálka si hraji, dovádím a najednou takový divný pocit a všechno je jinak. Že jsem na bříšku, jsem si domyslela podle toho, že se svět převrátil vzhůru nohama. Za druhé nevím, co je na tom zajímavého, protože se mi to vůbec nelíbilo. Čumáček mi padal na zem, a tak jsem musela pěkně kňučet, aby všichni okolo pochopili, že tudy cesta nevede, že chci vrátit svět tak, jak byl před chvílí. Na záda mi to totiž vůbec nešlo. Musím teprve vykoumat, jak na to. A pokud mi nevěříte, že jsem to dnes dokázala, díky pohotovému taťkovi se můžete mrknout na fotku.
 

První velký výlet

ze dne 5. července 2004 | Mám 2 měsíce a 7 dnů
Stav nejvyšší spokojenosti
Stav nejvyšší spokojenosti
Znojmo, Znojmo, vidím tě dvojmo. Teda ještě pořád vidím prd, ale tohle si zpíval taťka. Vzali mne totiž na velký výlet. Prý ať poznám trochu svět. A tak mi zabalili mou oblíbenou cestovní postýlku, naložili mne do sedačky a frr.. jen jsem na chvilku zavřela oči, byli jsme tam. Asi to bude někde vedle našeho města. Znojmo je fajn. Poprvé jsem ochutnala víno. Samo, že ne přímo, ale tuším, že se trocha dostala do mámina mlíčka. Sice si dala vždy jen kapku na chuť, ale já vím své... Nikdo mi nebude říkat, že se to do mlíka nedostane, když jsem pak tak báječně spala. Viděla jsem nějaká města, nějaké zámky a hrady. Až budu starší, budu si tuhle cestu muset zopáknout, protože, když říkám viděla, musíte si představit, že se na něco díváte přes pivní flašku. Takhle blbě zatím vidím na dálku a zkuste se dívat na hrad z pěti metrů... To je celkem na nic, takže jsem to brzy vzdala a parádně jsem si na tom jihomoravském vzduchu schrupla. A zjistila jsem, že spaní mi jde všude naprosto stejně. Takže celý výlet byl vlastně ve znamení kočárku. Tolik jako tady jsem ještě nenajezdila. Máte štěstí, že mne to zatím v kočárku baví...
 

Pokořila jsem želvu

ze dne 3. července 2004 | Mám 2 měsíce a 5 dnů
Pokořená želva
Pokořená želva
Nechápu, proč si mě rodiče pořizovali. Když jsem vzhůru a chci se trošku bavit, tak mají hodně práce. Mamka žehlí, pere, vaří, uklízí a taťka je furt v práci nebo dělá něco móc důležitého, protože ho nikdo nesmí vyrušovat. He, na mě to teda neplatí. Takže, aby na mě nemuseli pořád žvatlat ty své nesmysly, koupili mi takovou želvu. Prostě na tom ležím, nade mnou visí hračky a já se asi mám tvářit nadšeně. Však to vidíte na obrázku. Nejblíže nade mnou visí právě ta pitomá želva, co do ní každou chvíli někdo dloubne, ať se houpe a já ji zvědavě sleduji, kdy už se konečně urve a žuchne na zem. Alespoň by mi nebránila ve výhledu. Sem tam jsem se do ní sice snažila trefit, ale nic moc. Taky jsou mi teprve 2 měsíce, takže se moc nedivte. No a dneska jsme konečně přišla na to, jak se trefit a věřte nebo ne, povede se mi to skoro pokaždé. Už jsem ji zkusila pomalounku chňapnout, ale ten krunýřovec tam drží nějak pevně. Mlátím do ní a nic. Ale nevzdáváme se. Věřím, že se mi to jednou povede. Už se mi nebude vysmívat, dneska jsem ji pokořila. Zatím čau, o stavu boje se želvou vás budu průběžně informovat.
 

Vítání občánků

ze dne 20. června 2004 | Mám 1 měsíc a 23 dnů
V kolébce na vítání občánků
V kolébce na vítání občánků
Dnes ráno byla u nás panika. Pořád mi omílali, že dnes budu mít vítání občánků. Nechávalo mne to naprosto chladnou, a když mne taťka nacpal do sedačky a s pusou od ucha k uchu mi oznámil, že se za chvíli stanu oficiálně občánkem našeho města, vyjádřila jsem svůj názor tím, že jsem se trošku poblila. Teda řeknu vám, že s tím vítáním nadělají. Normální vopruz. Tahají vás sem a tam, pořád vás někdo fotí, do toho fidlají ponurou hudbu. Jediné, co bylo pozitivní, bylo to, že jsem setkala s ostatními miminy. Jo a musela jsem se pořád smát na mamku, protože u toho vítání začala normálně brečet a přidala se i babička, takže jsem aspoň já musela mít rozum a zachraňovat čest Bedrlíků... Taťka jen rozdával kapesníky, posmíval se mamce a samozřejmě pořizoval snímečky své malé myšičky. Už ho mám pěkně zmáknutého! Mamka se musela o fotku prosit. Řeknu vám, že některá mimina neměla vychování. Pěkně rušila, jednoho neurvalce rodiče raději vynesli. Když to viděla ostatní mimina, hned zmlkla. Asi dostala strach. Hádám, že někde vedle mají mučírnu na zlobivé děti, tak jsem raději ukázala, že už jsem veliká slečna. Abych nezapomněla, uvítání se konalo v obřadní síni, kde si taťka vzal mamku - takže na té mučírně asi něco bude. Budu se muset později podívat na jejich fotky.
Od ouřadů jsem dostala kočku. Normálka plyšovou (to se hodí). Už se mnou spí.
 

Nová postýlka

ze dne 19. června 2004 | Mám 1 měsíc a 22 dnů
Cestovní postýlka
Cestovní postýlka
Dnes jsem dostala novou postýlku. Ti mí rodiče... asi usoudili, že mi jedna nestačí. Je sice hezká, taková barevná, prostorná, ale mohli místo toho koupit něco lepšího. Sice mi tvrdí, že je to cestovní postýlka, ale co já s tím. To je přece jejich problém. Když mě chtějí vzít na výlet, ať se starají. Taťka se pustil do skládání a děda u toho asistoval. Byli docela zábavní, když se snažili a pořád jim to nešlo. A to v návodu píšou, že postýlku hravě rozložíte do minuty. Abych byla spravedlivá, za chvilku na to přišli a teď mi pelíšek připraví v okamžiku. Vypadá to, že taťka nebude takové nemehlo, jak vypadá. Takže jsem zapózovala v nové postýlce a hned jsem si v ní schrupla. Je docela fajn, myslím, že ji koupili dobře. Uvidíme...
 

Jak jsem se stala modelkou

ze dne 10. června 2004 | Mám 1 měsíc a 13 dnů
Spokojená rodinka
Spokojená rodinka
Asi se stanu modelkou. Je to celkem prča. Naši mě dnes vzali do ateliéru a já jsem pózovala. Nejdříve sama, pak s taťkou, s mamkou a nakonec jsme udělali takový malý grupáč. Rozdávala jsem úsměvy, ale když už mě po bůhvíkolikáté převlékali do nových a nových oblečků, přestala mě celá ta legrace bavit.. Moc mě to nebralo. Neměli přece důvod mě pořád převlékat. Nepočůrala jsem se, nic ze mne nevyteklo, nebyla jsem ani špinavá. Teda, jestli tohle dělají modelky pořád, tak si to ještě rozmyslím. Taťka donesl svůj foťák a nějaký pán na nás svítil, jak se dalo. Zleva, zprava, přímo na čumáček. Všichni poskakovali kolem, dělali na mě podivné ksichty a nadšením málem povyskočili, když jsem se podívala, kam zrovna chtěli. Asi nějaké skvrny na slunci...
Páč se to celé protáhlo, v klídku jsem si schrupla a pak dala další kolečko pózování. Fotky nevypadají špatně, ale mám dojem, že mi to rodiče kazí. Doufám, že si mne brzy někdo všimne a pak budu fotit sólo...
Takže fotografové, producenti, režiséři - HALÓÓ, já jsem tady. Už nemusíte hledat, napište mi...
 

Mám náušnice a už je jasné, že jsem holka

ze dne 8. června 2004 | Mám 1 měsíc a 11 dnů
Tak je to jasné. Dnešním dnem se pro všechny vyjasnilo, jestli jsem holka nebo chlapeček. Ne, že bych vypadala jako kluk, ale občas se nějaký trouba ptal, jestli jsem chlapeček nebo holčička. Možná proto mi dneska moji rodiče nechali udělat dírky do uší a navlékli mi do nich parádní náušnice - dárek od našich skvělých sousedů (mám je ráda). Ode dneška už jsem velká slečna. Parádnice. Pokud se mne chcete zeptat, jaké to vlastně bylo, tak to vám nepovím. Prostě si pro mě přišla nějaká teta, odnesla mne pryč a za 5 minut jsem byla zpátky u svých rodičů. Vůbec nic jsem necítila, takže jsem ani neměla důvod křičet. Že mám náušnice jsem poznala jen podle nadšení mamky a podle toho, že mě taťka oslovoval - Adélka, krvavé ouško. Doufám, že tohle nebudou mé poslední náušnice. Za chvíli budu mít jeden rok, takže pokud nevíte, co mi koupit, tohle by mohl být dárek, který ocením minimálně hezkým úsměvem. Ten už pilně cvičím a celkem se mi občas podaří dobrý pokus.
 

Všední den miminka

ze dne 5. června 2004 | Mám 1 měsíc a 8 dnů
Nerušit, spím
Nerušit, spím
Doma pořád nic nového. Být miminkem je docela fuška. Jen si to představte: ráno jsem docela odpočatá. Taky je mi nejlépe a mám nejlepší náladu. Takže se na mamku směju, povídám si a moc nezlobím. Do toho si střihnu svačinku. Bašta mě obvykle unaví, takže si zase schrupnu. Předtím si ovšem pěkně odbrcnu. Nechápu, proč jsou z toho všichni pořád tak nadšení. Už to umím skoro stejně hlasitě jako taťka. Přes den mám hodně práce. Musím přece nějak zaměstnat mamku. Myslí si snad, že se mě tak snadno zbaví? To tedy ne. Takže když odejde od postýlky, preventivně začnu křičet. Máte vidět, jak zase maže zpátky. Občas vyplivnu dudlík a pak stopuji, za jak dlouho mi ho vrazí zpět do pusy. Normálně by jim to trvalo dlouho, ale když je začnu mohutně povzbuzovat svým křikem, začnou pěkně kmitat. Taťka obvykle dojde později odpoledne. Takže si mě předají jako štafetový kolík, což je docela fajn. Můžu své fígle z dopoledne v klidu zopakovat.
Podle nálady si schrupnu a pak si s mamkou a taťkou hraji. Tak do desíti večer, kdy mě nacpou a zkoušejí obvyklou hru se spaním.
 

Už jsem měsíc stará

ze dne 28. května 2004 | Mám 1 měsíc
Tak, to je moje babička
Tak, to je moje babička
Dneska mám narozeniny. Paráda. Čekala jsem dort, ale řekli mi, že si ještě počkám. No a když není dort, tak to se tedy nebudu namáhat, že. Tak jsem si prostě schrupla o trochu déle než obvykle (když mám teda ty narozeniny). Taťka s mamkou si dali víno, doufám, že nějaká ta kapka přejde do mléka a taky to zapiju, ale asi ne. Mamka, jak se zdá, je na tyhle věci opatrná. Měsíc mám za sebou, a tak bych asi měla udělat nějakou rekapitulaci. Takže tady ji máte. Daří se mi dobře. Pomalounku rostu, už mám skoro 5 kilo. Pomalu se nevejdu do některých dupaček, ale to neva, alespoň dostanu nové, a doufám že mi konečně koupí ty s tím červeným proužkem. Musím říct, že jsem se vždycky snažila být hodná holčička a všichni mi to zatím žerou i s navijákem. Už jsem poznala všechny ze svého okolí a jsou fajn. Někteří jsou teda pěkně infantilní, takže mi prosím řekněte, co znamená třeba "ty bejuško naše majinkáá". Zdá se, že je budu muset naučit, kdo jsou to potomci Palackého... Moc toho ještě nenamluvím. Umím už celkem pěkně kopat nožičkama a ráda se trefuji mamce do prsou, když se nade mnou naklání. Říká mi pak, že budu mít místo mléka tvaroh, ale asi je to jen nějaká sranda, protože vždycky to teče, jak má (příště ji zkusím kopnout ještě více). Na bok se ještě neotočím a sem tam něco zabrblám. Zdá se ale, že mi nikdo nerozumí, takže tady budu muset ještě pořádně zapracovat. Občas se mi povede nějaký úsměv nebo škleb, co vypadá podobně. Pokud se na mne někdo dívá, má to za následek to, že se začne křenit jako idiot. Asi čeká, že se zase usměji, ale já přece nejsem žádná cirkusová opička. Už mi stříhali nehtíky, očkování z porodnice mi pěkně napuchlo, ale tak to prý má být. Oči mi světlají, takže je mám tmavě šedé. A to je asi tak všechno. Na jeden měsíc tak akorát.
 

Slunečnicové brikety

Přihlášení



Zapomenuté heslo

Poslední fotky

Oblíbená hračka-hřeben
Ségra čte

Poslední vzkazy

alain - [Deníček Alenky ]
petr - [Deníček Alenky ]
JOSIANA - [Deníček Alenky ]
LUC - [Deníček Alenky ]
alain - [Deníček Alenky ]
JOSIANA - [Deníček Alenky ]
petr - [Deníček Alenky ]
alain - [Deníček Alenky ]
Michal Hale - [Deníček Alenky ]
Jiřina1 - [syn ]

© Doktororonline.cz | Reklama