Doktoronline.cz - vše o zdraví a pro zdraví.


www.doktoronline.cz

Hyperkinetická porucha

K základním příznakům hyperkinetické poruchy patří hyperaktivita (nadměrná pohyblivost, problém vydržet v klidu), porucha pozornosti (dítě se nedokáže soustředit), impulzivita. Tyto potíže se vyskytují dlouhodobě a v míře, která je nepřiměřená věku dítěte.

Rozlišujeme dvě formy hyperkinetické poruchy:

  • poruchu aktivity a pozornosti
  • hyperkinetickou poruchu chování

U dětí se může také objevit ve zvýšené míře agresivita, vzpurnost, u starších dětí pak záškoláctví nebo asociální chování. V minulosti se pro hyperkinetické poruchy používaly i jiné názvy  a pohled na danou problematiku prošel mnohými změnami. Dlouhou dobu byly hyperkinetické příznaky označovány diagnózou lehké mozkové dysfunkce (LMD). V posledních letech se kromě oficiálního názvu hyperkinetická porucha stále více používá přejatá zkratka ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou. V porovnání s diagnostickými

kritériem pro hyperkinetickou poruchou jsou kritéria pro ADHD mírnější. Tuto diagnózu ti, může mít také dítě, které trpí pouze poruchami pozornosti, bez hyperaktivity a impulsivnosti nebo hyperaktivitou a impulsivností bez poruch pozornosti.

Jak se hyperkinetická porucha projevuje?

V mnoha ohledech se jedná o děti neklidné a ukřičené již od kojeneckého věku, popř. mají problémy s usínáním. Mnozí rodiče také udávají, že v předškolním věku u jejich dětí trvalo delší období vzdoru. Ve školce bývají většinou nadměrně divoké, neukázněné a nechtějí se podřizovat. Problémy se většinou vystupňují, jakmile dítě nastoupí do první třídy a najednou se musí podřídit školnímu režimu a dodržovat určitá pravidla chování. V tomto věkovém období se projevují především dva hlavní příznaky, které jsou typické pro hyperkinetické poruchy - hyperaktivita, poruchy pozornosti a impulzivita.

Hyperaktivita

Děti školního věku bývají velice pohyblivé a neklidné. Jejich zvýšená aktivita však bohužel neslouží k zvládnutí většího množství úkolů a práce. Je obtížné děti usměrnit, mají potřebu neustále vstávat, vrtět se a bývají hlučné. Projevy hyperaktivity jsou výrazné především v situacích, které vyžadují vysoký stupeň sebekontroly chování.

Porucha pozornosti

Dětem, dělá problém se soustředit, jejich pozornost je přelétavá a všechno je rozptyluje. Jejich práce je povrchní a dělají mnoho chyb z nepozornosti. Obvykle si nedokážou udržet pořádek ve svých věcech a také příliš nedbají o svůj zevnějšek.

Impulzivita

Děti těžce snášejí různá omezení a příkazy, hůře se podřizují autoritám a disciplíně. Mají problémy se sebeovládáním , všechno chtějí a dělají hned teď a nedokážou čekat ani kratší dobu. Jestliže chtějí něco sdělit, vstupují ihned do hovoru a ve škole vykřikují bez přihlášení.

Ostatní příznaky

Děti trpící hyperkinetickou poruchou bývají zvýšeně dráždivé a nechají se velice rychle vyprovokovat a neumějí si udržet trvalejší přátelství. Snadno se pro něco nadchnou, ale málokdy jsou ve svých aktivitách důslední. Dítě může na opakované neúspěchy reagovat podrážděně a depresivně, přestože mají inteligenci srovnatelnou s ostatními vrstevníky.

Hyperkinetická porucha u dospělých

Současné výzkumy uvádějí, že hyperkinetická porucha přetrvává zhruba u 30 -50% dospělých, kteří touto poruchou trpěli v dětství. U dospělých bývají příznaky na první pohled méně patrné a mohou být buď přehlédnuty nebo jsou považovány za povahové zvláštnosti. U dospělých se projevují pocity neklidu, problémy setrvat u sedavých aktivit, překotná řeč a nervozita. Dospělí mohou mít potíže soustředění na konverzaci, neustále hledají své předměty, jsou nesystematičtí a nesoustředění. Impulzivita se projevuje netrpělivostí, ukvapenými rozhodnutími nebo nákupy, problémy raději oddalovat na pozdější dobu. Problematika dospělých s hyperkinetickou poruchou se začíná sledovat i u nás na vybraných pracovištích.

Příčiny hyperkinetické poruchy

Příčiny hyperkinetické poruchy můžeme hledat v dědičných dispozicích, k velmi rizikovým faktorům počítáme konzumaci alkoholu a kouření matky v průběhu těhotenství, nízká porodní hmotnost, komplikovaný porod spojený s nedostatkem kyslíku.

Diagnostika

Diagnostikovat hyperkinetickou poruchu není jednoduché. U předškolních dětí může konečnou diagnózu potvrdit dětský psychiatr. U školních dětí dává někdy podnět vyšetření pedagog nebo školní psycholog. Školy velmi úzce spolupracují z pedagogicko psychologickými poradnami a děti jsou do těchto poraden odesílány. Přesnou diagnózu stanovuje dětský psychiatr spolu s dalšími specialisty. Vyšetření probíhá většinou ambulantně formou rozhovoru nebo hry, dítě si ani neuvědomuje, že je vyšetřováno. Velice důležitý je také rozhovor s rodiči, který je zaměřen na dosavadní rozumový a citový vývoj dítěte, na jeho chování, reakce, zájmy, dovednosti i nedostatky. Je také probírán  způsob výchovy a trestů celkové rodinné klima a vztahy v rodině. K určení diagnózy patří:

  • anamnéza, která je zaměřená na tělesný a psychomotorický vývoj dítěte
  • speciální dotazníky, které jsou zaměřeny na projevy hyperkinetické poruchy
  • tělesná a neurologická vyšetření
  • EEG   
  • laboratorní vyšetření
  • EKG před nasazením některých léků

Léčebná opatření

U některých dětí se může podařit potlačit hyperkinetické symptomy pouze na základě psychologických a výchovných prostředků, společně s vhodnou úpravou životosprávy. Každý případ je však individuální, a proto potřebuje individuální posouzení pro nejvhodnější postup. Komplexní léčba vyžaduje dlouhodobou spolupráci mezi dítětem, rodiči, terapeuty a odbornými lékaři. Děti s hyperkinetickou poruchou potřebují dostatek pohybu a nesmí v něm být omezovány, protože jinak se v nich hromadí napětí, vzniká mrzutost a zhoršuje se jejich výkonnost. Dítěti bychom měli umožnit, aby mohly vyniknout některé jeho snahy a nadání. V případě nutnosti se odborníci přiklánějí k farmakologické léčbě.

Problémy doma

Děti trpící hyperkinetickou poruchou mají často doma problémy. Rodiče často vyzkoušejí všechno možné, jen aby se dítě dokázalo chovat lépe. Hyperkinetické děti mají často menší potřebu spánku než ostatní a rodiče a okolí z toho bývá velice často unavené. Neustálé pobíhání, breptání, hádky, ničení různých předmětů je typickým obrazem rodinného života.

Přístup rodiny

Ve výchově hyperkinetických dětí platí zásada „chválit" nejen za dobře odvedený výkon, ale také za projevenou snahu. Rodič by měl umět předpovídat, které úkoly jsou pro dítě splnitelné, které nikoli. Tolerance a pochopení však v žádném případě neznamená, že dítě si bude dělat, co bude chtít. Měli bychom se snažit rozlišit, které projevy dítěte souvisejí s hyperkinetickými příznaky a které pramení s dětské vzdorovitosti a zlomyslnosti a souvisí spíše s charakterem. Výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá a vyžaduje od rodičů plnou informovanost a také schopnost používat správnou taktiku, schopnost empatie a předvídání.

Slovní příkazy

Slovní příkazy by měly znít jasně, avšak tón by neměl být příliš autoritativní a diktátorský. Rodič si musí uvědomit, že každé chování vyvolává určitou odezvu (akce - reakce). Často se i rodiče učí potlačovat své unáhlené chování a ventilaci vlastní nespokojenost. Je jisté, že klidný přístup nelze praktikovat vždy. Jsme pouze lidé a také máme právo někdy ztratit nervy, ale klidné jednání by rozhodně mělo alespoň převažovat.

Pomoc při školní docházce

Pro dítě s hyperkinetickou poruchou znamená nástup do školy velkou zátěž. Také pro rodiče je toto období obtížné a vyžaduje od nich mnoho práce, protože je důležité nepodlomit důvěru dítěte, ale naopak podporovat u něho všechny jeho dobré vlastnosti, zájmy a nadání, které by mohlo jednou uplatnit v životě. Dítě není schopno se delší dobu soustředit na jednu činnost, a proto je důležité tomu přizpůsobit styl práce a učení. Je vhodné dělat častější přestávky, které budou spojeny s pohybovým uvolněním. Druh činnosti by se měl střídat, aby nebyl příliš monotónní. Pro lepší koncentraci se doporučuje, aby psaní úkolů bylo prováděno v klidné místnosti bez rušivých podnětů, na stole by neměly být předměty odpoutávající pozornost. Také nemůžeme spoléhat na to, že dítě bude pracovat samostatně, a proto musí mít dohled a povzbuzení, aby dítě nedělalo zbytečně chyby z nepozornosti.

Současná medicína

S rozvojem moderní medicíny je také i psychiatrie rozvinutým oborem, který má kromě psychoterapie k dispozici velkou škálu farmakologických prostředků. Jejich účinnost a bezpečnost se neustále sleduje a zvyšuje, stejně jako v ostatních oborech. Podle současných výzkumů patří farmakoterapie a psychoterapie za nejúčinnější metody při léčbě hyperkinetických poruch. O formách, účincích a dávkování léků rozhodují odborníci na základě všech vyšetření.

Vzdělávání

Děti trpící hyperkinetickou poruchou mívají pro svou nepozornost, hyperaktivitu a impulzivita často potíže ve škole. Mohou se také u nich vyvinout i přidružené problémy jakými jsou např.: deprese, poruchy chování, silný opoziční vzdor. Příčinou některých problémů, které souvisí s hyperkinetickou poruchou jsou nedostatečná motivace a nízké sebevědomí, což může být také důsledkem toho, že rodiče a učitelé s těmito dětmi špatně pracují. Děti jsou také často omezovány specifickými poruchami učení, především dyslexií a dysgrafií. Náš vzdělávací systém je však výrazně založen na čtení a psaní, a proto má řada dětí potíže se školou.

Co může pomoci

  • Posadit dítě do blízkosti učitele, aby ho mohl sledovat a rozložit obsáhlé úkoly na dílčí kroky.
  • Odměňovat dobrou práci a snahu pochvalou.
  • Pedagogové by měli rozpoznat, kdy se jedná o skutečný problém a kdy o předvádění dítěte. Mohou tak dítě správně vést a pomáhat mu.
  • Zjistit postupy, které dítěti pomohou ke koncentraci a učení.
  • Podpořit dítě v aktivitách, které mu mohou zvednout sebevědomí a zlepšit sociální dovednosti.
  • Problém řešit včas, tak aby bylo možno pomoci co nejdříve.

Vyhlídky do dospělosti

Podle současných výzkumů vyplývá, že některé zhruba polovina postižených dětí má i během dalšího života významné potíže. Celkově se u 30 - 80% diagnostikovaných hyperaktivních dětí vyskytují příznaky, které přetrvávají až do dospělého věku. Jestliže se u nich podaří poruchu rozpoznat a správně léčit, je určitě možné nalézt vyhovující profesi a životní způsob.

autor: - bb -

Přihlášení



Zapomenuté heslo

Další články

Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu Ruce jsou našim citlivým a obratným pomocníkem při zvládání všech každodenních úkonů. Správnou funkci rukou a její jemnou motoriku zabezpečuje souhra pětatřiceti svalů, šlach a nervů. Velice důležité místo kde prochází nejdůležitější část svalstva se nazývá tzv. karpální tunel. celý text

Zlatý lék

Zlatý lék Med se už před 4000 lety používal jako léčebný prostředek. Tento přírodní produkt byl znám jako sladidlo už v době kamenné. Medu si vážili staří Řekové. Sám Hippokrates mu při svých léčbách s oblibou holdoval. Tělo se díky medu může lépe bránit proti nemocem, aktivovat ochablé procesy látkové výměny, a posilovat tak životní energii. Nejslavnějším medem na světě je tymiánový, který pochází z Řecka. celý text

Děti potřebují maso

Děti potřebují maso Maso je zdrojem plnohodnotných bílkovin, které mají být v přiměřeném množství zastoupeny ve stravě dětí. Bílkoviny jsou životně důležité pro růst všech buněk a svalů lidského těla. Maso má vysokou biologickou hodnotu a často přežívá zastaralý názor, že každodenní konzumace je pro růst a vývin dětí nezbytná. celý text

Vady páteře

Vady páteře Podle statistik má až třetina dětí vadné držení těla, ochablé zádové svalstvo nebo vychýlenou páteř. Nejčastější diagnózou je skolióza, tedy vybočení jinak rovné páteře. První odhalení učiní většinou pediatr při preventivní prohlídce. celý text

Krása ve vlasech

Krása ve vlasech Při setkání s člověkem z 55 % vnímáme jeho vzhled, včetně vlasů, mimiku, gestikulaci a oblečení, z 38 % posuzujeme to, jak mluví, a pouze ze 7 % nás zaujme, co říká. celý text

Diskuse k článku

Zatím nikdo nevložil příspěvek. Buďte první.

© Doktororonline.cz | Reklama